Lety Camp; Roma Holocaust

January 21, 2011

 

 

English article

On thursday, may 13, the Servitus office manager as well as a current and a former Servitus/ASF-volunteer joined the commemoration ceremony held for the Roma victims that suffered and died in concentration camps during the Nationalsocialists´ occupation of the Czech lands.

Between 1942 and 1943, there were two Nazi concentration camps for Roma in Bohemia and Moravia. One in Hodonín and one in Lety. From an estimated amount of 8000 Roma inmates in those concentration camps only about 600 returned after the war.

In 1995, a memorial commemorating the Roma victims was erected in Lety/Southern Bohemia. Since 1998 there have been yearly commemoration ceremonies taking place in and around Lety.

 

.

Laying wreaths at the memorial for the Roma victims of the former Concentration camp in Lety.

The elderly man in the second row (2. picture) was born in the concentration camp.


The main organizer of this event is Čeněk Růžička, the president of the committee for compensation of the Roma Holocaust. Mr. Růžička survived the Porajmos which is the Romanes term for the extermination of Roma during World War II.  This year, he said, was the first time he was satisfied with the outcome of the ceremony, because this year, more than 500 guests attended the ceremony. That was a big success compared to the last year´s 50 guests.

In the Czech Republic, where racism against Roma is an everyday life phenomenon, and in Lety, where one nowadays finds a pig farm where once stood barracks, there commemorating the Porajmos is defenitly not a normality. Mr Růžička emphasized the importance of respect towards the past of the Roma community and calls for a normality of respect in his country.

.

At the grave of about 200 murdered Roma. The public cemetery is situated in the neighbouring village Mirovice. Mr. Růžička telling us about the site. In the foreground you see a harmed wheel sympolizing the harmed nation of Roma. The complete wheel is the official symbol of the wordlwide Roma community.


All photos by former volunteer Hannes Westphal.

Find a well done english overview of Roma history here.

.

in the Czech media

Projev Čeňka Růžičky, předsedy Výboru pro odškodnění romského holocaustu

článek na www.Romea.cz

Romea-video 1 on youtube

Romea-video 2 on youtube

článek v Parlamentních listech

.

.

Advertisements

Jaké bylo autorské čtení – Mír dalekému i blízkému

October 11, 2010

.

.

.

Mír dalekému i blízkému.

Vzpomínky na Irmu a Jiřího Lauscherovy

Hildegard Stellmacher a Renate Trautmann

 

Pražská židovská rodina Lauscherových přežila věznění v koncentračním táboře Terezín. Věznění v Terezíně se pro Lauscherovy stalo určujícím pro celý jejich život.  Skutečnost, že přežily se pro ně stala závazkem, povinností připomínat památku zemřelých a nezapomenout na hrůzy, které hluboce zasáhli a zranili většinu národů Evropy.

Rodina Lauscherových je úzce spojena s Aktion Sühnenzeichen Friedensdienste. Lauscherovy byly vůbec prvními židovskými přeživšími v Československu, kteří navázali po válce kontakt s touto německou organizací s cílem přispět k usmíření obou národů.

Autorka Hildegard Stellmacher přijela v pondělí 8. listopadu večer do Ústí nad Labem, aby zde v inspirujícím prostředí Vědecké knihovny četla českým zájemcům ze své knihy. Doprovod (hudební i lidský) jí dělal její dlouholetý přítel a všestranný muzikant Tomáš Najbrt. Mezi jejím velmi osobním vyprávěním o Lauscherových a ukázkami z knihy hrál na citeru radostné i jímavé židovské melodie. Přestože je Hildegart německého původu, jazykem akce byla čeština, kterou zvládla výtečně. Kromě síly osobnosti Lauscherových a jejich osudu za války bylo možné se např. dozvědět, že se jako mladí připravovali na vystěhování do Palestiny a dokonce tam nějakou dobu i strávili, že Irma jako učitelka pracovala v první židovské škole v českém jazyce po vzniku 1. Republiky nebo že Jiří v komunistickém Československu léta pracoval na Izraelském velvyslanectví a jeho rodným městem byl Terezín!

Dozvěděli jsme se také, že spoluautorka Renate Trautmann zemřela letos v létě ještě před samotným vydáním knihy, jejíž tvorba trvala celých 9 let. Ale že dostala možnost přečíst si rukopis a mohla tedy ještě užít plody své práce.

Kniha je dvojjazyčná (veškerý text je v ní jak česky tak německy) a doplněná obrazovou přílohou.

 Její přečtení vřele doporučujeme!

 

.

 


První seminář nových dobrovolníků 2010/2011

September 16, 2010

.

.


Vítáme novou generaci dobrovolníků a přejeme krásnou dobrovolnou službu!

.

generace 2010/11

Yannick Baumann v Terezíně

Berit Hansen v  Collegium Bohemicum, Ústí n.L.

Christine Blum se Živou pámětí v Praze

Tobias Wellmann na Židovské obci v Praze

Ina Hammel, Leccos v Českém Brodě

Fritjof Aufschläger se Živou pámětí v Českých Budějovicích

Eva-Maria Walther na Židovské obci v Brně

Teresa Nowak v Effetě/Brno

.

během semináře v Praze 11.-17.9.2010

jazykový kurz “Co je hezký, to je český…”

Slavnostní setkání při příležitosti přivítání nových dobrovolníků Servitus

14.9.2010, Cafe MARATHON, Černá 10, Praha

dobrovolnice Ina s návštěvou z Českého Brodu

.

Na vyborný společný rok 2010/2011 a mockrát děkujeme za angažmá!


Povídka Rut Sidonové o seniorech a dobrovolníkovi

July 6, 2010

český článek

Souhvězdí Berana

V pokoji se zešeřilo. Pootevřenými dveřmi na balkon proudil dovnitř z  parku pod Petřínem stále chladnější vzduch. Lampy podle cest se rozsvítily. Tu a tam se objevila dvojice, která nikam nespěchala.

Mohutné, sametem čalouněné křeslo v rohu místnosti, objímalo hned vedle balkónových oken  vrásčitého muže s mohutnou hřívou bílých vlasů. Na kolenou mu ležela otevřená kniha,  brýle držely jen na špičce nosu pod přivřenými víčky. Mnoho dalších knih bylo vyrovnáno na starém psacím stole pod oknem i v policích protější stěny.

Na parapetu okna bez záclon stála kovová rozložitá menora, takže obraz parku byl vidět

skrze ni. Jakoby svými rameny oddělovala svět v pokoji od světa venku. Vedle svícnu, o sklo opřená, stála idylická fotka šťastné rodiny na venkově, někdy před válkou. V pozadí se na louce páslo stádo černých ovcí a beránků.

Kniha se pohnula a padala na koberec zároveň s brýlemi. Ty se zachytily za ohrnutý rukáv svetru, protože se ruka natáhla směrem dolů. Samuel si brýle nasadil a uhladil vlasy. Sehnul se a místo, aby knihu zvedl, přejel láskyplně rukou starý perský koberec a zkoumavě si ho prohlížel po celé místnosti. Vlněné vzory měly červenou a černou barvu, na středu prokládanou zelení. Musí ho nechat vyluxovat a možná i vyprat. Na Pesah se to nějak nestihlo, teď je září a blíží se Roš Hašana.

Erika, jeho krásná žena, na to nikdy nazapomínala. Byla výborná hospodyně. Obzvláště na tomhle koberci, který byl památkou v rodině Blumových , si nechávala záležet. Už je to osm let, kdy jí pochoval do rodinné hrobky na židovském hřbitově, který leží kousek od Hagiboru. Tam se jako děti  poznali ve sportovním programu Fredyho Hirche. Byl to chlapík, tenhle Fredy, vybojoval v Terezíně pro mládež všechno, co se dalo, i trochu větší příděly jídla. Ale v Osvětimi, kde byl bezmocný a viděl, kam to s jeho svěřenci spěje, se raději zabil.

Samuel Blum sebral knihu, vstal z křesla, položil ji na psací stůl  a zahleděl se do parku. Ze stínu v záhybu jedné z cest pomalu vystoupil statný černý beran se zahnutými rohy zakroucenými do výše. Pomalu přešel písek cesty a než vešel do stínu mezi stromy, otočil hlavu směrem k oknu. Muž ještě chvíli hleděl na místo, kde beran zmizel a potom zavřel dveře balkonu. Uvědomil si, že je mu zima.

Zítra přijde Robin, je to sice dobrovolník z obce a ne uklízečka, ale společně snad úklid zvládnou. Bude se s ním muset brzy rozloučit. Jeho pobyt v Praze trvá už rok. Zdá se mu to jako včera, když mu Rut ze Židovské obce volala, zda přijme jako pomocníka v domácnost mladého Němce. Nechal si týden na rozmyšlenou a vyhrála zvědavost. Jak to asi bude vypadat, když mu nějaký Němec je ochoten pomáhat. Co ten národ se sebou za ta desetiletí asi udělal? Alespoň si zase procvičí němčinu, myslel si tenkrát. Jenže Robin se s ním chtěl učit česky. Stali se přáteli a pro starého muže to byla radostná doba. Začal si připouštět, že snad opravdu existuje možnost nápravy světa.

Na betonovém plácku pod okny se ozvalo dusání a výkřiky. Samuel vyšel na balkon, aby zjistil co se děje a uviděl svého bratra Adama jak uskočil před pádícím černým beranem. Ten narazil rohy do klepadla na koberce, otočil se do útočného postoje a vztekle hrábl přední nohou. Sklonil hlavu k zemi a čtrnáctiletý Adam se podíval na balkon. Divoce zahvízdal na dva prsty a zasmál se. Mávl rukou, jakoby zval Samuela k zápasu. Beran se rozeběhl a Adam hbitě přeskočil zídku, zmizel za rohem domu a beran za ním.

Samuelovi vytryskly slzy z očí a zachvěl se na celém těle. Přesně v tomto věku viděl Adama naposled, jak šel s jejich otcem v Terezíně směrem k nádraží. Oba mu tenkrát zamávali do okna dětského heimu, kde bydlel s dalšími dětmi dva dlouhé roky.

Zdáli se mu oba tak klidní a silní. Dokonce se na něj usmívali, jakoby mu vzkazovali – uvidíme se později Same.

Ani s jedním se už nikdy nesetkal….Oni i maminka, která odjela navždy jiným vlakem, mu tak chyběli, že se to nedá vypovědět. Tedy o tom mlčel a mlčí. Neplakal nad jejich hrobem, jak se to dělává. Všechen pláč zůstal někde uvnitř a bolí ho.

Proč se mu takhle někdy zjevují? Má to nějaký zvláštní význam?

Samuel si opět, jako už tolikrát ve svém životě, položil trýznivou otázku – proč přežil z celé rodiny právě on – malý Sam??

Musí s těmi představami něco dělat! Může se například objednat do ordinace židovského psychologa. Pár jich zná. Jeho syn mu to často nadhazoval, než odešel za prací do Francie.

Samuel se mu raději přestal svěřovat. Nechtěl mu přidělávat starosti a tak mezi nimi zavládlo mlčení.

Další den nachystal Samuel vysavač, kartáč, gumové rukavice, saponát na koberce, čaj a sušenky. Kastrolky od oběda už měl umyté. Robin byl u něho ve dvanáct s čerstvým košer jídlem, ale nesl další oběd až na Barrandov. Vrátí se ve tři, jak to mají spolu zavedené. Vzal do ruky knihu, kterou mu poslal jeho přítel George z Austrálie. I on vzpomíná na tragické osudy jeho rodiny v Praze a hlavně se mu ve vzdálené zemi stýská. Touží po návratu do Prahy, odkud musel uprchnout. Jenže jeho děti chtějí žít tam, kde se narodily, v  Sydney. Možná si George myslí, že tady najde ukradené mládí. Neodešel zcela dobrovolně, byl prostě poslán do Anglie a přežil.

Dole v domě si Robin odemykal klíčem hlavní dveře a potkal se v nich s paní Novotnou.

,,Dobrý den, Robine. Neseš oběd, viď?“zeptala se ho starší žena, která bydlela s panem Blumem na stejném patře.

Nečekala na odpověď a pokračovala dál: ,, Poslouchal jsi večer zprávy? Teroristi zase napadli synagogu v Holandsku. Je to čím dál tím horší!“ ztišila hlas a rozhlédla se.

,, Já vím, že pan Blum má na okně ten židovský svícen a v parku se courají různí cizinci. Kdyby si toho všimli, kdo ví, co je napadne. Tady v domě bydlí i normální lidi, žejo. Někdo sem hodí výbušninu a potom to odnesou i nevinní.“

Podívala se zkoumavě na mladíka, který mlčel.

,,Nemohl bys nějak vysvětlit starému pánovi, že takhle riskuje naše životy? Nejlepší by bylo, kdyby se nastěhoval do toho židovskýho domova důchodců. Tam jsou všichni pohromadě, ne? Rozumíš mi vůbec?“ zeptala se žena a netrpělivě si chlapce prohlížela.

,,Vy máte strach a nechcete tu pana Bluma?“ pomalu zamyšleně odpovídal mladík. ,,Myslíte, že on má nějakou vinu, nebo co?“

,, Ale to přeháníš, jen mu vyřiď, ať sundá z okna ten svícen“, zvedla obočí žena.

,,Jestli chcete něco říci panu Blumovi, tak mu to prosím řekněte sama“, pronesl velice zdvořile s německým akcentem Robin. Otočil se a odcházel se skloněnou hlavou po schodech do prvního patra. Přede dveřmi se zastavil, podíval se na hodinky a  chvíli si nehybně prohlížel jmenovku na dveřích.

Byly tři hodiny. Zazvonil a pozdravil německy starého muže. Na stole v pokoji už stála konvice s čajem vedle dvou šálků, talíře sušenek a cukru.

,,Tak budeme dnes mluvit česky, ne? Už máš jen týden na procvičování. Myslím, že mluvíš perfektně“, pronesl obřadně Samuel.

,,Byl jsi výborný žák“, pokýval hlavou.

,,Měl jsem výborného učitele“, doplnil ho Robin a oba se zasmáli.

,,Co dneska budu dělat?“ ukázal pohledem na vysavač.

,,Dnes budeš plnit veledůležitý úkol, chlapče. Za ten rok spolupráce jsi dospěl k závěru, který je stejně důležitý, jako začátek. Pomůžeš mi vyčistit moji památku na maminku. Je to jediná věc z našeho majetku, kterou jsem po válce dostal zpět. Tenhle koberec nám uschovala známá v Holešovicích a nezapřela ho, když jsem se vrátil sám z celé rodiny.“

Ukázal na fotku, kde byl se svou ženou na lázeňské kolonádě.

,,Přinesl jsem si ho do manželství jako poklad. Ani nevím, zda si ho můj syn jednou odveze do Paříže.“ Smutně se pousmál. ,,Jeho žena je Francouzka a má prý ráda dřevěné podlahy bez koberců.‘‘

,,Až to doděláme, uvařím čaj a ochutnáme tyto nové sušenky“ ukázal Samuel na připravený talíř.

,,Moc si toho vážím, že to můžu dělat. Dám si záležet. Až budu v Německu, tak mi zavolejte kdykoliv budete něco potřebovat“, vemlouvavě dokončil Robin a zvedl se, že začne čistit.

,,Já do Německa nikdy nezavolám! Nechci od nich nic!“ zvýšil nezvykle hlas Samuel. Robin se zarazil a s vážnou tváří řekl: ,,Promiňte já to tak nemyslel.“

,,Ty promiň“, řekl po chvíli tiše starý muž, ,,víš, já nemám Němce rád. . . . . Ale tebe, tebe mám, chlapče, rád“, pokýval hlavou bělovlasý muž. Pomalu se otočil a šel do kuchyně připravit saponátovou pěnu na vyčištění koberce.

Vrátil se do pokoje a skrze sedm ramen menory vyhlédl ven.

,,Bojíte se teroristů, pane Blume?‘‘ zeptal se znenadání Robin s gumovými rukavicemi na rukou.

,,A ty snad ne? Na jejich seznamu jsme společně, my i vy,  na prvních místech. Musím ale přiznat, že mnohem víc se bojím minulosti.‘‘ odpověděl Samuel a přimhouřenýma očima pozoroval snášející se listy na louku. Po trávě  kulhal černý beran.  Z boku mu plandal kus natržené kůže. Jeden z listů se zlehka dotkl zbytku ulomeného rohu na hlavě zvířete. Beran zakolísal a pomalu se vzdaloval směrem k ovocným sadům.

Vlasta Rut Sidonová, 2009

Židovská obec v Praze


Řehlovice 4.-11.6.2010

June 11, 2010

 

deutscher Artikel

Sommerseminar der ASF- und Servitus-Freiwilligen in Rehlovice 4.-11.6.2010

Bei strahlender Sonne und mediterranen Temperaturen erreichen wir Tschechienfreiwillige mit dem typischen kleinen Einwagenzug Řehlovice. Das Sommerseminar steht an. Als Seminarort dient uns das Kulturzentrum Řehlovice, ein umfunktionierter Bauernhof in der Nähe von Usti nad Labem in Nordböhmen. Lenka, die Besitzerin des Hofes, empfängt uns herzlich und zeigt uns ihr riesiges „Anwesen“. Dazu gehören die alten Gebäude, mit begrünten Dächern, unser Schlaf- und Küchentrakt und nicht zu vergessen: die Feuerstelle und der kleine Teich. Diesen ehemaligen Hof hat Lenka mit ihrem Vater zu einem Kulturzentrum umgebaut. Heute ist er  Treffpunkt für Künstler aus Tschechien, Deutschland und Österreich, aber auch die Musikszene aus Usti weiß den Ort zu schätzen.

Auf uns wartet ein volles Programm. Die Auseinandersetzung mit der Deutsch-Tschechischen Beziehungsgeschichte steht dabei im Mittelpunkt.

Wir nähern uns dem Thema zuerst mit einer Textarbeit in Kleingruppen, in der wir uns unterschiedlichen Epochen der deutsch-tschechischen Geschichte widmen. Nach der Lektüre stellen die frischgebackenen Experten ihre Ergebnisse vor. So erfahren wir Hintergründe über Zwangsarbeit, sudentendeutsche Antifaschisten, die sog. Vertreibung und die Entwicklung beider Länder nach 1945.

Doch es soll nicht bei der Theorie bleiben. Auf den Spuren der Sudentendeutschen verbringen wir einen Tag in Usti, das ehemalige Aussig an der Elbe. Hier bekommen wir eine Stadtführung vom Stadtarchivar Herr Kaiser, der mit persönlichen Anekdoten lokale Geschichte lebendig werden lässt. Im Collegium Bohemicum, dem Freiwilligen-Projekt in Usti, sind wir anschließend mit Herrn Adamec, einem sympathischen älteren Herrn, verabredet. Er selbst hat als Kind eines deutsch-tschechischen Paares die Zeit der Vertreibung der Deutschen hautnah miterlebt. „Ich bin ein Dagebliebener“, erklärt er uns. Er erzählt aber nicht nur von den vergangenen Zeiten. Vielmehr nutzt er die Gelegenheit uns jungen Menschen seine angehäuften Lebensweisheiten mit auf den Weg zugeben. So hören wir, dass es nicht wichtig sein darf, welcher Nation jemand angehört, sondern ob er ein „Mensch oder Saumensch“ ist.

Dr. Kaiser

Mr. Adamec

Wir begeben uns auf Spurensuche. Ist noch etwas von der ehemals so durchmischten Bevölkerung zu merken, wenn man durch die Ortschaften geht? Zwei Mitarbeiter, Ondrej und Katrin, von Antikomplex (www.antikomplex.cz ) führen uns auf unserer Wanderung durch nordböhmische Berge und Wälder. Sie können uns auf kleine bauliche Unterschiede an Häusern aufmerksam machen, die viel über die deutsch-tschechische Vergangenheit dieser Orte verrät. Und tatsächlich finden wir auch mitten in den Wäldern Überreste eines „verschwundenen Dorfes“, das einst von deutschsprachigen Böhmen bewohnt war und nach dem 2. Weltkrieg nicht wieder besiedelt worde war.

“verschwundene” Sudentendörfer

.

Während des Seminars begeben wir uns auch auf die Spuren unserer eigenen Geschichte. Einen gesamten Tag widmen wir uns unseren Familienbiografien, zu denen wir seit längerer Zeit individuell geforscht hatten. Wir hören Berichte über Flucht, überhäufen die Karte Europas mit Fähnchen und verstehen, dass unsere Familien und Vorfahren aus den verschiedensten Teilen Europas kommen. Bilder aus Familienalben unterstützen das Gehörte und versetzten uns zurück in vergangene Zeiten.

Zudem hatten alle Seminar-Teilnehmenden in den Wochen zuvor in ihren jeweiligen Einsatzstellen ein Interview mit ZeitzeugInnen geführt. Diese Interviews werden in Rehlovice vorgestellt und veranschaulichen uns in einer grossen Breite die Vielfältigkeit der deutsch-tschechischen Beziehungsgeschichte anhand.

Neben diesen ernsten Dingen kommt der Spaß aber auch nicht zu kurz. So machen wir Ausflüge in die verschiedensten kulinarischen Küchen: Wir versuchen uns an selbstgemachter Steinofenpizza, grillen und lassen uns im ansässigen Dorfrestaurant mit tschechischer Mittagsküche verwöhnen. Bei dem plötzlichen Sommerausbruch sind wir  froh uns im hofeigenen Teich abkühlen zu können – nicht selten artet dies in wilde Schlammschlachten aus. Abends sitzen wir gemeinsam am Lagerfeuer bei einem Gläschen Wein und diskutieren „viel zu friedlich“ miteinander (Zitat aus der FW-Gruppe). Die Stimmung kocht hingegen wenn eine Wizard-Partie in die heiße Phase geht…

 

Nach einer Woche heißt es Abschied nehmen. Und das nicht nur von den anderen Freiwilligen bis zum nächsten Treffen, sondern auch langsam von dem Land, das uns für dieses Jahr aufgenommen hat. Noch bleiben uns zwei Monate  – die schönen Sommermonate – für viele weitere Erlebnisse und Unternehmungen.

Almut Klose, 20, Źivá pámět´ Prag

David Jung, 20, Jüdische Gemeinde Prag

 

2009/2010 generation of Servitus volunteers

.

 

fotos:

Friedemanm Wulf-Woesten

Lenka Holíková

Klaudia Schümann

Finja Schlake

Almut Klose

.

 


 


Hannes Tholen & Živá pamět’

June 1, 2010

.

.

.

ćesky – deutsch – English

Naš dobrovolník Hannes na titulní stránce roční zprávy Živé paměti 2009. Hannes od září 2008 do srpna 2009 pracoval v Českých Budějovicích se Živou pamětí a Charitou. (viz hostitelské projekty)

Unser Freiwilliger Hannes auf der Titelseite des Jahresberichtes 2009 der Organisation Živá pamět’, übersetzt Lebendige Erinnerung. Hannes war von September 2008 bis August 2009 Servitus- und ASF-Freiwilliger in Budweis, wo er mit Živá pamět’ und der Charitas zuasmmen arbeitete.

Our volunteer Hannes on the first page of the 2009 annual report of Živá pamět’ (Living Memory). Hannes was volunteering from september 2008 until august 2009 with Živá pamět’ and Charity in Budweis.

Hannes s klientem.



A weekend in Loštice

May 10, 2010

.

.

.

English article

deutscher Artikel unten

odkaz na český článek dole

The group of  Servitus volunteers spent a weekend in Loštice/Northern Moravia to work on an almost 500 year old Jewish cemetery. May 7-9, our main task was to uncover the historical cemetery wall.

The Jewish community was founded in the middle of the 15th century. In 1942 all the 59 community members were deported to concentration camps. Only 3 adults and 6 children survived and returned to Loštice. A Jewish community has never again been established though.

Nowadays the locally active initiative “Respekt&Tolerance” works on renovating the cemetery and synagoge. They generally deal with researching the Jewish history of the region.

On friday, we also were invited to join the Shabbat at the Jewish community in Olomouc.

Almost all pictures were taken by Friedemann Wulff-Woesten. He is the current volunteer in Terezín/Theresienstadt. Some pictures were taken by the former Brno volunteer Hannes Westphal (HW).

.

Deutscher Artikel

Die Servitus-Freiwilligengruppe und drei Gäste aus Deutschland und Österreich verbrachten vom 7.-9. Mai ein gemeinsames Wochenende in Nordmähren. Nachdem Freitag am späten Nachmittag alle 17 Teilnehmenden in Olomouc angekommen waren, begaben wir uns zur dortigen jüdischen Gemeinde, wo wir zu Shabbat-Gottesdienst und anschließendem Abendessen eingeladen waren. Wir wurden herzlich vom Gemeindevorsteher Petr Papousek begrüßt, mit dem wir uns über die Geschichte der Gemeinde unterhalten konnten. Die derzeitige Olomouc-Freiwillige Magda pflegt die Beziehung zur jüdischen Gemeinde. Alle zwei Wochen besucht sie den Shabbat-Gottesdienst und bleibt auch zum gemeinsamen Abendessen.

Mit vielen Grüßen, die wir am Zielort diversen Leuten überbringen sollten, und vollen Bäuchen ging es mit Zug und Bus weiter nach Loštice, einem kleinen Ort mit beeindruckender jüdischer Geschichte. 1544 taucht diese jüdische Gemeinde erstmals in Chroniken auf. Der Friedhof der Gemeinde besteht seit 1554; auf ihm arbeiten wir den Samstag hindurch, um die historische Friedhofsmauer für weiterführende Bauarbeiten freizulegen. 1942 waren alle 59 Gemeindemitglieder deportiert worden. Von ihnen überlebten 3 Erwachsene und 6 Kinder. Sie kehrten nach Loštice zurück, doch eine jüdische Gemeinde gab es nie wieder.

Herr Stipl von der örtlichen Innitiative „Respekt a Tolerance“, gab uns einen Einblick in die jüdischen Geschichte von Ort und Region und führte uns in die noch erhaltene Synagoge, die bald renoviert und als Ausstellungsraum genutzt werden soll. Auch der Bürgermeister, Herr Lolek, stattete uns einen Besuch ab und sang uns in der Synagoge – zur Verdeutlichung der guten Akkustik – ein Lied.

Magda und ihre Brünner Freiwilligen-Kollegin Susanne organisieren auf dem Friedhof in diesem Jahr ein ASF-Sommerlager. Herr Stipl und Herr Papousek sind dankbar für die Hilfe und freuen sich über das Interesse der jungen Generation und auf kommende Arbeitseinsätze.

Das Wochenende war inhaltlich spannend, körperlich herrlich erschöpfend, wetterlich ein Glücksfall und gruppentechnisch ein großer Spaß!

Wenn nicht anders gekennzeichnet, wurden alle Fotos von unserem Terezin-Freiwilligen Friedemann Wulff-Woesten gemacht. HW ist das Kürzel für Hannes Westphal.

.

(HW)

(HW)

(HW)

(HW)

(HW)

(HW)

.

Visiting the Jewish community in Olomouc for Shabbat.


.

The volunteers in front of resp.  inside the Loštice synagoge.

(following pictures taken by Ludek Stipl from “Repect and Tolerance”)

Mr. Štipl (“Respekt&Tolerance”) and Mr. Lolek (major of Loštice) welcoming us in the synagoge (HW)

*

in the media

See the doc-file and find a picture and a small text that was published in the daily newspaper “Deník” on tuesday, may 11: Deník 11.05.2010